Ponožky, jakožto neodmyslitelná součást našeho každodenního šatníku, mají dlouhou a fascinující historii, která sahá tisíce let zpět. Ačkoli dnes ponožky považujeme za samozřejmost, jejich vývoj byl dlouhý a plný zajímavých zvratů. Tento článek vám představí, jak se ponožky vyvíjely od prvních primitivních ochranných obalů na nohy až po moderní designové kousky.
Pravěké kořeny: První ochrana nohou
Historie ponožek začíná pravděpodobně již v pravěku. Archeologické nálezy naznačují, že první formy ochrany nohou byly vyrobeny z kůže, trávy nebo rákosu a sloužily k ochraně před chladem a zraněními. Všechny dohady o podobě primitivních „ponožek“ objasnil nález Ötziho v září 1991.
Foto: Josef Chlachula CC BY-SA 3.0
Ötzi a jeho "ponožky"
Jedním z nejznámějších pravěkých lidí, u kterého se zachovaly pozůstatky oděvu, včetně ochrany nohou, je Ötzi, známý také jako Ledový muž. Ötzi žil přibližně před
5 300 lety a jeho tělo bylo nalezeno v roce 1991 v ledovci v Ötztalských Alpách na hranicích mezi Rakouskem a Itálií. Ötzi měl na sobě primitivní formu ochrany nohou před chladem, která byla vyrobena z trávy. Tyto "ponožky" byly v podstatě pruhy trávy vložené do bot z kůže, které mu poskytovaly základní tepelnou ochranu.
Starověk: Zrození pravých ponožek
První pletené výrobky byly nalezeny v Jutsku a pocházejí z doby kolem roku 1500 př. n. l. Není však známo, zda už tehdy existovaly i pletené předměty určené k ochraně nohou. Nejstarší dochované ponožky byly objeveny v egyptských hrobkách v Antinoe a datují se přibližně do 5. století n. l. Měly oddělený palec, což naznačuje, že byly určeny k nošení se sandály. Často byly také zdobeny a svědčí o vysoké úrovni tehdejší pletařské techniky.
Ve starověkém Řecku a Římě byly ponožky nazývány "piloi" a "udones" a vyráběly se z živočišných chlupů nebo tkaných vláken. Římané nosili jednoduché ponožky připomínající bandáže, které si ovinuli kolem nohou. Ponožky v této době byly považovány za symbol pohodlí a luxusu a byly nošeny hlavně uvnitř domů.
Středověk: Symbol společenského postavení
V období středověku se ponožky staly znakem bohatství a společenského postavení. Nosila je hlavně šlechta a vyšší vrstvy, zatímco prostí lidé měli často jen jednoduché, ručně pletené nebo plstěné ponožky. V této době se ponožky začaly prodlužovat a více připomínaly punčochy, které se nosily až po stehna a připevňovaly se k nohavicím.
Během středověku byly ponožky vyráběny převážně z vlny nebo hedvábí. Vlna byla dostupnější a teplejší, zatímco hedvábí bylo luxusním materiálem určeným pro šlechtu a královské dvory. Punčochy se staly nedílnou součástí oděvu a byly často barveny do živých barev.
Renesance: Rozvoj módy a nové technologie
V období renesance došlo k významnému pokroku v textilní výrobě. Významný podíl na tom má Angličan William Lee, který vynalezl ruční pletací stav. Anglická královna Alžběta I. dostala od něj v roce 1561 jako dar černé pletené ponožky, přesto odmítla Leemu udělit patent na tento vynález. Proto se roku 1589 William Lee přestěhoval do Francie a otevřel zde továrnu na punčochové zboží za finanční podpory hugenota Jindřicha IV, který mu patent udělil.
První pletací stroj, který umožnil masovou výrobu pletených punčoch, zpřístupnil ponožky širší veřejnosti a přispěl k rozvoji textilního průmyslu. Emigrující hugenoti pak rozšířili tento výrobek po celé Evropě. Hedvábné a bavlněné punčochy se staly dostupnějšími a začaly být oblíbené i mezi měšťanstvem.
V té době se ponožky staly důležitým módním prvkem. Šlechtici a bohatí občané nosili ozdobné punčochy, které často ladily s ostatními částmi oděvu. Punčochy byly zdobeny krajkou, vyšíváním a dalšími ozdobami, což podtrhovalo společenský status nositele.
Nákres prvního pletacího stroje, jehož princip se používá dodnes. William Lee po odmítnutí královnou postavil vylepšený stroj, který zvýšil počet jehel na palec z 8 na 20 a vyráběl hedvábí s jemnější texturou ale královna mu patent znovu odmítla udělit kvůli svým obavám o jistotu zaměstnání mnoha pletařů v království, jejichž živobytí by mohlo být takovou mechanizací ohroženo. Královna prý Leeovi řekla: „Míříš vysoko, mistře Lee. Uvažuj, co by tento vynález mohl udělat s mými chudými poddanými. Jistě by je přivedl ke zkáze tím, že by je připravil o zaměstnání, a tím by z nich udělal žebráky.“
18. a 19. století: Příchod bavlny a průmyslové revoluce
S příchodem 18. století a průmyslové revoluce se ponožky staly dostupnějšími pro širokou veřejnost. Bavlna, která se začala masově pěstovat, se stala dominantním materiálem pro výrobu ponožek. Bavlněné ponožky byly pohodlné, levné a snadno udržovatelné, což z nich učinilo oblíbenou volbu pro každodenní nošení.
V průběhu 19. století se výroba ponožek stále více automatizovala. Pletací stroje se zdokonalovaly a umožňovaly výrobu ponožek ve velkých množstvích. Tento pokrok vedl ke snížení cen a zpřístupnění ponožek všem vrstvám společnosti. Ponožky se staly běžnou součástí oděvu, kterou nosili lidé všech věkových kategorií a společenských vrstev.
20. století: Funkčnost a rozmanitost
Ve 20. století došlo k dalšímu rozvoji ponožek, jak z hlediska designu, tak z hlediska materiálů. Umělá vlákna, jako nylon a elastan, umožnila výrobu pružnějších a odolnějších ponožek. Tyto nové materiály také přispěly k rozšíření sortimentu, který zahrnoval různé typy ponožek pro různé aktivity, jako je sport, pracovní obuv nebo formální oblečení.
Profesor Otto Wichterle a jeho podíl na vývoji silonek
Nylon, který se stal jedním z nejpopulárnějších materiálů pro výrobu punčoch, má zajímavou historii, která se částečně pojí i s českým vědcem profesorem Ottou Wichterlem. Wichterle, známý především jako vynálezce měkkých kontaktních čoček, přispěl k vývoji technologie výroby polyamidových vláken, což je základní materiál pro výrobu nylonu.
Během své vědecké dráhy se Otto Wichterle významně podílel na vývoji syntetických vláken. Už v roce 1941, v době, kdy působil ve výzkumném ústavu firmy Baťa, přišel s postupem spřádání polyamidové příze. Výzkum byl pečlivě utajován před okupanty, a když se později objevil pod obchodním názvem Silon, otevřel cestu k výrobě zcela nového módního artiklu – punčoch, jimž se brzy začalo říkat silonky. V 50. letech 20. století se jejich výroba rozjela naplno i v Československu a název, odvozený přímo od vlákna Silon – domácí verze nylonu – rychle zlidověl. Silonky se pak staly nejen symbolem moderní ženské módy, ale také vývozním artiklem, který si získal oblibu daleko za hranicemi republiky.
Současnost: Spojení tradice a inovace
Dnes jsou ponožky dostupné v nepřeberném množství stylů, barev a materiálů. Pokrok v technologiích výroby umožňuje vytvářet ponožky s různými funkcemi, jako je komprese, odvádění vlhkosti nebo antibakteriální vlastnosti. Mnoho značek se zaměřuje na udržitelnost a nabízí ponožky z organické bavlny nebo recyklovaných materiálů. Ponožky se staly nejen nezbytným doplňkem, ale i módním vyjádřením osobnosti. Dnes je běžné vidět ponožky s výraznými vzory, které slouží jako středobod outfitu, nebo dokonce jako umělecké dílo.
Ponožky, které začaly svou historii jako jednoduché ochranné obaly na nohy, se postupem času vyvinuly v sofistikovaný a nezbytný doplněk našeho šatníku. Od starověkých Řeků a Římanů až po moderní dobu prošly ponožky obrovským vývojem, který odráží pokrok v technologiích, změny v módě a proměny společnosti. Ať už jde o ponožky pro každodenní nošení, sportovní aktivity nebo formální příležitosti, jejich historie ukazuje, jak se z praktického předmětu může stát módní ikona.